Obec Nivnice

Sedlcká chalupa s expozicí Nivnická izba

Expozice nazvaná Nivnická izba vznikla v roce 1975. Slavnostně byla otevřena 26. dubna onoho roku – v rámci 30. výročí osvobození městečka – v takřka sto let starém rolnickém domě čp. 472. V chalupě, kterou tenkrát vykoupil od posledních příslušnic rodiny Hurbišů místní národní výbor, vydržela expozice až do r. 2000. Pak musel baráček ustoupit plánům na vybudování parkoviště a Nivnická izba se na necelé dva roky provizorně stěhovala do dalšího stavení.

foceno květen 2015Na současném místě, v domě čp. 137, je od 2. září 2002. Také tento objekt musela vykoupit obec, a to jako značně zchátralý za 200 000 Kč od rodiny Špačkovy. Spoustu hodin na jeho opravě strávili placení zedníci i zdarma pracující členky už zmíněného Svazu žen, který sice už oficiálně neexistoval, ale členky se stále scházely k besedám a různým kulturním akcím, aby posléze přešly do vlastivědného kroužku, který se  národopisné expozici důsledně věnuje a má v domku též svou místnost pro schůze.

 

Popis izby Vojtěcha Urbančíka:

Jakmile vstoupíte dveřmi z „forhausu“ domu do první místnosti – „izby“, podle níž vlastně expozice dostala název, padne váš zrak asi nejprve na robustní pec s kachlovými kamny. Bohužel není původní, musela být pro účely prezentace dostavěna. Na peci našly místo např. formy na máslo a “ tvaroh, vedle kamen jsou zase čepáky, zde pojmenované „kubaně“. Nad pecí a kolem ní je rozvěšeno několik kusů oděvu dřívějších rolníků, z nichž můžeme připomenout aspoň kožich dubeňák či kmotrovský kabát; celá řada krojů je navíc v expozici k vidění rovnou na figurínách – u pece třeba ženich se svou nastávající, jež v ruce drží „opalák“ (složený šátek se střapci, atribut to nevěsty). Vlevo od vchodu do izby je kout s manželskou „pohrádkou“ s vysoko nastlanými peřinami a kolébka i s „opúlkou“, kterou si matka při práci zavinovala na tělo dítě. No a také figurína v kroji babičky. Vpravo lze spatřit další skupinu figurín -otce, vdanou ženu (i s jejím znakem, čepcem na hlavě) u kolovratu, dítě sedící na truhle, kde jsou též ukázky zdobených kraslic. V rohu naproti dveří stojí zbylé základní vybavení místnosti: stůl s židlemi a „lávou“, nad níž visí jako vždy kříž a svaté obrázky; poblíž je rovněž šicí stroj. Na stáří izby odkazuje trámový strop s hlavním trámem (tzv. roštem) s letopočtem 1887.

Pod „lištévkou“ s malovanými talíři projdeme dveřmi do jiné místnosti, konkrétně otevřené síně, kde je nově zřízené a funkční ohniště s „drajfusy“ (trojnožkami), na nichž se nacházejí hrnce železňáky. Před ohništěm je soubor předmětů hospodářského charakteru – tlučka na mák, mírka na mouku i na obilí, pres na sýr, putýnka, díže na chléb a „kopist“, lopata na sázení chleba…, uprostřed síně potom vedle stolu zaplněného „babůvkami“ a formami na pečivo kolovrátek a motovidlo. Jisté kouzlo má taktéž stahovací lampa z 20. let minulého století svítící nad stolem. Ani v této místnosti nechybí figuríny oblečené do krojů, tentokrát pracovních. Setkáte se tu tedy s žencem, starší ženou – pomocnicí v domácnosti a dědečkem. Využity k představení exponátů jsou rovněž schody vedoucí nahoru na sýpku. Abyste po nich prošli, museli byste nejprve sundat např. lýčenou „ošívku“, ve které se nosívalo jídlo ženám do „kúta“, či „objedáky“, v nichž byly přinášeny potraviny členům rodiny pracujícím na poli.

Ze síně se dostanete rovnou na dvůr s dlážděným náspem. Vlevo „pod navrátím“ je „zaparkován“ žebřiňák, vydáte-li se doprava, dojdete na konec dvora, který ohraničuje stodol amimo jiné s funkční mlátičkou. Je možno se pokochat pohledem na kamennou studnu s okovem a dřevěnou stříškou. Ale asi opravdu jen pokochat, vodu by se dnes takto chtělo získávat jen málokomu. Využity jsou i bývalé chlévy. Jeden je zrekonstruovaný do podoby, jak vypadal, když v něm ještě byla domácí zvířata. Jsou tu nashromážděny hranty pro dobytek, opálky na obrok, hrábě na seno aj. Z druhého chléva vznikla místnost rozdělená závěsem na dvě části: v jedné je klubovna Vlastivědného kroužku (Svazu žen), ve druhé se seznámíte hlavně s mnoha podobami nivnického kroje i s jeho jednotlivými součástmi. Nejvíce jsou zastoupeny ženské „kacabaje“ s rozličnými výšivkami na rukávcích, kupř. „s bílýma očima“ nebo „se sloupkovýma očima“. Nechybí ani 50 až 80 let staré „šatky“ pro babičky i mladší ženy, příp. vysoké ženské boty zvané kvůli vrapení „naběračky“. Mužských krojů je tu méně, zejména se jedná o „lajbly“ (červené pro mladé, modré dědáčkovské, flanelové bílé na zimu), za pozornost jistě stojí též halena s praktickou „hazuchou“, která se při dešti přehodila přes hlavu, a další kmotrovský kabát, tentokrát i s kloboukem. Kromě toho je celá plejáda částí kroje uložena ještě ve dvou „kosnech“ a v „žigle“. Pro upřesnění dlužno dodat, že na jedné ze stěn místnosti visí také almárka s ženichovskou a družbovskou vonicí a se třemi malovanými džbánky; vlevo od vchodu potom velký obraz Panny Marie s Ježíškem, představující tradiční dar kmotra nevěstě. Nivnická izba je pro veřejnost otevřena v době konání místních hodů, jinak po předchozí domluvě na telefonním čísle. A pokud snad národopis nepatří k vašim koníčkům, a přesto byste si při návštěvě Nivnice chtěli něco prohlédnout, mohu doporučit sousední:
Nadační dům Dr. Kachníka a Vychovatelská knihovna Jana Ámose Komenského

Adresa

Komenského 137
68751 Nivnice
GPS: 48° 58′ 33.468″N  17° 38′ 37.443″E

Kontakty

Telefon
Gabriela Mahdalová:  737540891
E-mail

Kategorie

památky

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE:4
DNES:1052
TÝDEN:4020
CELKEM:2317094

Hlášení poruch

Hlášení závad

Z naší fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Pasování druháčků na čtenáře 2018

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

1261první písemná zmínka

3331počet obyvatel

247nadmořská výška (m n. m.)

2547katastrální výměra (ha)