Nivnice - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Historie

Nivnice leží jižně od Uherského Brodu, bývalého královského města. Rozprostírá se na rovině, obklopené ze tří stran mírnými návršími. Ta na jižní straně přechází na úbočí Bílých Karpat, s nejvyšším hřebenem Javořinou (970 m.n.m.) a na východní straně Velkým Lopeníkem (912 m.n.m). Tato pohoří tvoří současně hranici mezi Moravou a Slovenskem. Národopisně patří Nivnice k části nazývané „Moravské Slovácko“, a tedy mezi oblasti, kde se dodnes udržují lidové zvyky a kroje.

Z historie obce Nivnice

Nivnice je jednou z nejstarších obcí na Moravě. První historická zpráva je z roku 1261. Je v kopii darovací listiny, kterou brumovský purkrabě pan Smil ze Střílek daroval obec Nivnici cisterciáckému klášteru ve Vizovicích. Dějiny Nivnice, pak byly dlouho spjaty s osudy vizovického zboží. Klášteru náležela až do likvidace v době husitské. V čele vzrůstající obce byl rychtář spolu s konšely. Je doloženo, že na začátku 15. století stál nad vesnicí, v místech nynějšího hřbitova, kostel sv. Michala společně s farou a školou.

Po zničení vizovického kláštera si jeho statky rozdělila šlechta. Nivnici si přisvojovali Cimburkové, rod z Víckova, zvlástě páni z Kunštátu. Po Kunštátech náleželo městečko Blíživcům z Blíživce. Vsí byla Nivnice ještě v roce 1468, ale v roce 1517 se poprvé setkáváme s jeho označením jako městečko. Od roku 1535 náležela Nivnice k uherskobrodskému panství a držel ji Jan z Kunovic a Uherského Brodu. V té době byly ve vsi a v okolí budovány tradiční mlýny. O několik let později připadla Nivnice k panství uherskoostrožskému a vlastnil ji Arkleb z Kunovic. Stav obce dokumentuje tamní urbář z roku 1592. Obec tehdy měla tři mlýny a vrchnostenský šenk. Žilo zde na 850 osob.

V 16. století pronikla do Nivnice reformace v podobě novoutrakismu a bývalí podobojí byli ovlivněni luterstvím. Za Hynka Bližovského byl v letech 1531-1535 vybudován českobratrský sbor, kde byl pokřtěn velký myslitel, učitel národů – Jan Amos Komenský. Podle četných důkazů se Jan Amos Komenský narodil v Nivnici dne 28. března 1592, jako syn tamního mlynáře Martina Komenského.

Sedmnácté století bylo pro jihovýchodní Moravu, a tedy i pro Nivnici obdobím těžkých zkoušek. Ty započaly již koncem 16. století vpádem Bočkajovců a pokračovaly především v druhé polovině 17. století vpády z Uher. Tehdy už náležela obec společně s uherskoostrožským panstvím Lichtenštejnům. Vpády z Uher vyvrcholily v letech 1663, 1683 a především na počátku 18. století. Útrapy obyvatelstva byly značné, část obce lehla popelem a lidé byli pobiti nebo odvlečeni do zajetí. Ze 169 usedlostí z roku 1592 jich v roce 1671 zůstalo pouze 79. Doba relativního klidu nastala teprve po porážce Františka II. Rákoczi roku 1708.

V roce 1671 byla zřízena v Nivnici vlastní duchovní správa a výstavbou farního kostela získala obec novou dominantu. Městečko i nadále zastupoval rychtář, purkmistr a starší konšelé, kteří užívali vlastní pečeť ve tvaru štítu se třemi souměrně rozdělenými pruhy, nepochybně odvozenou z erbu pánů z Kunštátu. Ti byli jednak fundátory vizovického kláštera, jednak drželi Nivnici v době, kdy se o ní poprvé hovoří jako o městečku. Obdobné pečeti, ovšem s pruhy posunutými více do horní části štítu, užívaly i Vizovice. Později se hlásili Nivničtí ke znamení Anděla strážného (anděl hrající na pozoun nebo ochraňující dítě, které připomíná patrocinium místního kostela, původně zasvěceného archandělu Michaelu a později sv. Andělům strážným. V první polovině 19. století prožívalo městečko dobu svého vzrůstu a podle záznamů v kronice zde žilo přes 1300 obyvatel.

Novou epochu nastoupila obec v roce 1848, kdy došlo nejenom ke zrušení roboty, ale také k likvidaci dosavadní vrchnostenské správy a vytvoření státní administrativy. Obec se stala součástí politického a soudního okresu Uherský Brod, a to až do roku 1960. Součástí správních změn bylo také zřízení obecní samosprávy s obecním výborem a představeným obce — starostou. Od roku 1849 měla Nivnice výsadu čtyř výročních trhů (jarmarků), které byly zaměřeny na prodej a nákup dobytka. Dosavadní držitelé, Lichtenštejnové, pronajali dvůr spolu s velkostatkem Mayům. Ti se věnovali hlavně modernizaci zemědělství.

Důraz na zemědělství byl v obci a jejím okolí velký i za první republiky. Obyvatelstva ale přibývalo a zemědělství nebylo schopno je uživit. Proto již před první světovou válkou odcházeli lidé za prací do Vídně, ale taky do Severní a Jižní Ameriky. Dominanty obce postupně měnily svůj ráz. V roce 1926 přibyla nová radnice, nicméně za nejvýznamější stavební dílo meziválečného období lze bezpochyby považovat výstavbu měšťanské školy v roce 1935.